Stylemag.cz

Keramika se uplatňuje v mnoha oborech, výjimkou není ani architektura. Uplatnění nachází jako stavební materiál, jako obklady a dlaždice. Právě posledně jmenované tvoří již delší dobu důležitou součást zvláště italské architektonické moderny.

Důležitým představitelem toho směru byl i milánský architekt a designér Gio Ponti, který se nebál používat keramiku jak v interiérech, tak i vně staveb.

Později se keramické dlaždice opět stáhly spíše do pozadí. Dnes jsme opět svědky stoupajícího zájmu – zvláště z řad renomovaných architektů a designérů.

Ať již ručně opracovávané nebo dekorované laserem – dlaždice nabízí nekonečnou originalitu.

Asi nejznámějším představitelem tohoto směru byl milánský architekt Gio Ponti, který začal preferovat keramiku jako jeden z prvních. Začátek můžeme dosledovat ve dvacátých letech minulého století se stylem Novecento. Ponti vyzdobil keramikou nespočet budov – od malých obytných domů, přes hotely až ke kancelářským budovám a mrakodrapům. Koncem čtyřicátých let například vytvořil pro svoji vilu „Ville al Mare“ řadu dlaždic „Multipref“, která dovolovala díky abstraktním geometrickým tvarům vytvoření ohromného množství kombinací.

V šedesátých letech navrhl pro vnější i vnitřní prostory hotelu „Parco dei Principi“ celkem třicet různých motivů podlahových dlaždic.

S keramikou ale neexperimentoval jen Ponti, ale i spousta jeho kolegů. V sedmdesátých letech začala přesto keramika ustupovat do pozadí. I když se ještě dále tvořily projekty se zvýrazněním keramiky, stáhla se ze všech prostor prakticky pouze do kuchyně a koupelny, kde se využívá jejich vlastností umožňujících snadnou údržbu.

V současnosti si ale keramika vydobývá své ztracené pozice zpět. Spousta architektů a designérů ji znovuobjevuje. Milánští architektonický pár Roberto a Ludovica Palomba například představil na veletrhu Cersaine v říjnu 2009 v Bologni velkoformátovou řadu dlaždic „Pueblo“, která připomíná svou porézní strukturou zdi budovy mexického architekta Luise Barragana.

Zdroj: www.designlines.de