Důležitým představitelem toho směru byl i milánský architekt a designér Gio Ponti, který se nebál používat keramiku jak v interiérech, tak i vně staveb.

Později se keramické dlaždice opět stáhly spíše do pozadí. Dnes jsme opět svědky stoupajícího zájmu – zvláště z řad renomovaných architektů a designérů.

Ať již ručně opracovávané nebo dekorované laserem – dlaždice nabízí nekonečnou originalitu.

Asi nejznámějším představitelem tohoto směru byl milánský architekt Gio Ponti, který začal preferovat keramiku jako jeden z prvních. Začátek můžeme dosledovat ve dvacátých letech minulého století se stylem Novecento. Ponti vyzdobil keramikou nespočet budov – od malých obytných domů, přes hotely až ke kancelářským budovám a mrakodrapům. Koncem čtyřicátých let například vytvořil pro svoji vilu „Ville al Mare“ řadu dlaždic „Multipref“, která dovolovala díky abstraktním geometrickým tvarům vytvoření ohromného množství kombinací.

V šedesátých letech navrhl pro vnější i vnitřní prostory hotelu „Parco dei Principi“ celkem třicet různých motivů podlahových dlaždic.

S keramikou ale neexperimentoval jen Ponti, ale i spousta jeho kolegů. V sedmdesátých letech začala přesto keramika ustupovat do pozadí. I když se ještě dále tvořily projekty se zvýrazněním keramiky, stáhla se ze všech prostor prakticky pouze do kuchyně a koupelny, kde se využívá jejich vlastností umožňujících snadnou údržbu.

V současnosti si ale keramika vydobývá své ztracené pozice zpět. Spousta architektů a designérů ji znovuobjevuje. Milánští architektonický pár Roberto a Ludovica Palomba například představil na veletrhu Cersaine v říjnu 2009 v Bologni velkoformátovou řadu dlaždic „Pueblo“, která připomíná svou porézní strukturou zdi budovy mexického architekta Luise Barragana.

Zdroj: www.designlines.de

Athos Bulcäo se narodil v roce 1918 v Rio de Janieru a jeho okolí si již záhy všimlo jeho nadání. Jako dvacetiletý spolupracoval například s malířem Candidem Torquato Portinarim na nástěnném obrazu kostela Svatého Františka z Assisi. Zde se seznámil i s Oscarem Niemeyerem. Ten mu později zadával významné zakázky. Zatímco Niemeyer stavby navrhoval, staral se Bulcäo o jejich barvy a grafickou výzdobu.

Čím je jeho styl typický? Jistě až neuvěřitelnou mnohotvárnost. Od strohého černobílého grafického designu až k velkým skulpturám. U každého zadání hledal Bulcäo své vlastní originální řešení. Zvláště jeho nástěnné reliéfy mají silně skulpturální charakter. Tato „třídimenzionálnost v dvojdimenzionálnosti“ není ale jedinou zvláštností jeho práce. Důležité bylo vyznění celého díla v kontextu prostoru. Někdy se i stávalo, že svými návrhy „prostorově opravoval“ Niemeyerovy nezdařené projekty.

K jeho nejznámějším dílům patří výzdoba Palacio de Itamaraty v Brazílii, Vysoká umělecká škola, Kongresová budova, kostely, množství ambasád v zahraničí, terminál letiště Juscelino Kubitschek.

Nepohrdnul ale ani drobnými stavbami – záchodový domek v městském parku nebo školka v neurologické nemocnici Sarah Lago Norte.

Bohužel, málo kdo asi tuší, že by Niemeyer bez Bulcäa asi nebyl tím velkým Niemeyerem.

Zdroj: www.fundathos.org.br

Židle Shroud posunuje dál hranice prostoru a naší představivosti – její neobvyklý tvar se dá využít jak ve veřejných prostorách, jako jsou parky, kavárny, ulice měst či restaurace, ale i v zahradách a domech.

Tato židle od Damiana Bartona je k dispozici ve žluté či šedé barvě a bude se skvěle vyjímat v jakémkoliv moderním interiéru.

Designér Damian Barton se narodil v roce 1975 v Austrálii, kde také vystudoval design na univerzitě College of Art, Design & Media v Perthu. Během studií si otevřel vlastní designové studio a díky svým inovativním a futuristickým výrobkům si postupně začal získávat popularitu.

V roce 2003 přesunul své studio do Ameriky, kde pokračuje v posouvání hranic tradičního designu.

Zdroj: DamianBarton.com

Designér Rodolfo Dordoni navrhl pro italského výrobce kuchyní Ernesta Meda kuchyni, která těmto náročným podmínkám vyhovuje.

Kuchyně Barrique tedy nabízí možnost, skladovat lahve vína nebo jiný alkohol správně – tedy na ležato.. Tato kuchyně je nabízena v různých materiálových variantách, ze kterých je možno vybírat. Kolorované skleněné přední desky lze kombinovat s kamenem, dřevem, nebo s nejmodernějšími materiály jako Corian.

V takovéto kuchyni se člověk cítí jako v opravdovém profesionálním vinném sklípku.

Ještě několik slov o tvůrci této kuchyni

Milánský rodák  Rodolfo Dordoni, narozený v roce 1954, dostudoval v roce 1979 architekturu a do roku 1989 byl uměleckým šéfem Eorporate Image.

V současnosti spolupracuje jako designér s asi 15 firmami.

Společně s architekty Alessandrem Acerbim a Lucem Zanibonim založil studio Dordoni Architetti. Společně vyvíjejí projekty pro domy, obývací komplexy, průmyslové a obchodní oblasti jako např. pro kanceláře, prodejny, restaurace, jachty atd..

Zdroj: www.architonic.com

Gioia Meller Marcovicz navrhla z tohoto důvodu “Monolight Table“ (monolitický stůl), sklopný kovový stůl, který lze pouhým pootočením rukou přeměnit na zajímavou futuristickou skulpturu. Jak stolní deska, tak také každá jednotlivá židle se do sebe šikovně zastrkají a transformují stolní desku na umělecké dílo umístěné uprostřed kuchyně.

Podle přání lze tento monolitní stůl přeměnit i na stylový bar, u kterého můžete hostit vaši společnost hostů. Jednoduše vytaháte židle, ze kterých vytvoříte řadu, složíte dohromady desku stolu a můžete nalévat!

Materiál působí sice chladně, přitom jsou ale kontury jasné a přechody plynulé. Stůl je masivní a hodí se prakticky do každého prostředí – ať již jako umělecké dílo nebo funkční předmět.

V Německu narozená Gioia Meller Marcovicz si dala za cíl, spojit dohromady skulptury a futuristickou estetiku  do vlastního nábytku. Nábytkářský design studovala na londýnské Royal College of Art, zároveň má již za sebou kariéru v módním designu. Několikrát byla oceněna cenou Red Dot Award, kterou jsou oceňovány obzvláště inovativní objekty.

Zdroj: www.gioiadesign.com

Kdo má dnes ve svém obývacím pokoji nábytek navrhnutý Eileen Gray, může si být prakticky jistý, že ho správně zařadí nejen opravdoví znalci. Je to dáno tím, že návrhy Eileen Gray inspirovaly nespočet moderních designérů a předběhly dobu. Její „věci“ se bez problémů začlení i do dnešních moderních bytů.

Typický a zároveň jeden z nejkopírovanějších designů klasické moderny je její stůl E.1027. Jeho výška je nastavitelná, pomocí držadla ho lze snadno přenášet. Použití materiálů jako kovové trubky a sklo bylo u tohoto stolu také příznačné pro styl této designérky.

stůl E.1027

Stejnou klasikou je i její křeslo „Bibendum“. které silně připomíná maskota firmy Míchelin.

křeslo Bibendum

Eileen Gray se narodila roku 1878 v irském hrabství Wexford. V roce 1906 se přestěhovala do Paříže, kde i v roce 1976 zemřela.

Na jihu Francie navrhla a sama zařídila svůj vlastní dům E.1027. Dnes je dům národní kulturní památkou.

Zvláštní je, že ačkoli její nábytek budil na pařížské scéně nadšení, mezinárodního uznání se jí dostalo teprve až v 70-tých letech.

Zakoupit si originální kousek od Eileen Gray je pro většinu lidí z finančního hlediska prakticky nemožné. Milovníci jejího umění se musí většinou spokojit s reedicemi. Zde se ještě pohybujeme většinou v pětimístných sumách.

Jiná situace je ale u děl, na která designérka sama dohlížela. Na jedné aukci v únoru 2009 se dražily čtyři objekty z různých období její tvorby. Křeslo „Fauteuil aux Dragons“ z let 1915/1917 bylo vydraženo za 21.905.000 Euro, což byla tehdy rekordní suma za nábytek z 20. století.

Zdroj:www.luxus-momente.de

Po návratu do rodné Anglie popustila uzdu své fantazii a tuto kreativitu vložila do pečení sladkých pochoutek a dortů. Tyto dortíky pak aranžovala na tácy, jež sloužily jako předlohy pro fotografy. Stále ale hledala to, co by ji skutečně naplnilo.

Svou pozornost začala zaměřovat především na vybranou čínskou a přírodní tvorbu. Řada autorských doplňků a vybavení, které navrhla, se z nemalé části odklonila od jejího původního zaměření. Mezi své návrhy totiž začlenila také skleněné ozdoby. Ty jsou po třech a více kusech upevňovány na lanko, z ručně foukaného skla se vyrábí v Itálii. V provedení limetově zelené, světle růžové či ametystově černé barvy jsou v Spojeném království ručně zdobeny. Jsou tedy skutečně jediné svého druhu na světě.

Cena jedné takové ozdoby se pohybuje okolo 75 liber. A v tomto případě cena skutečně reflektuje kvalitu a jedinečnost.

Zdroj: CarolineSwift.com

Tímto způsobem vznikla i její první kolekce jídelního nádobí. Vše ručně vyrobené kameninové kousky, které jsou charakteristické jednoduchými liniemi inspirovanými přírodou. Její keramika se nápadně vymyká tomu, co nazýváme sériovou výrobou.

Keramika z dílny Riny Menardi není nikdy jednoúčelová. Jak sama autorka s oblibou říká, neměly by její výrobky plnit pouze daný účel, ale člověk by se měl při setkání s nimi cítit bohatší, předmět by měl vyvolat pozitivní emoce.

Ačkoli Rina Menardi pracuje s hlínou, sama se jako keramička necítí. Keramiku z vypékané hlíny si vybrala, protože v tomto materiálu cítí způsob, jakým může vyjádřit  a zhmotnit skrytá tajemství přírody, jak může člověk poznávat přírodní zákony a omezení.

Její soukromé „bádání“ na půdě užité keramiky ji zároveň umožňuje osobní růst. Nejlépe to asi vyjádřila ona sama : „Hlína mi umožňuje vytvářet třídimenzionální tvary, které se vztahují k přítomnému okamžiku a místu, tím tedy i ke mně. Je to způsob komunikace se sebou sama, zároveň komunikace s ostatními. Prostě se snažím respektovat přírodní zákony věcí, které jsou již v nás“

Kolekce z produkce Riny Menardi jsou spojením umění, designu a řemesla. Barevnost, estetika a funkce prochází syntézou intuice, která vyvěrá z každodenních událostí. Vytváří atmosféru klidu a radosti.

Zdroj: www.rinamenardi.it

Nyní se věnuje navrhování ve svém vlastním designovém studiu v San Franciscu. Jedním z pozoruhodných kousků z Leeovy dílny se bezpochyby stal i konferenční stolek, který bychom vám dnes rádi představili.

Leeův moderní stolek je funkční a elegantní, neboť ho tvoří především čisté linie. Univerzálnost tohoto stolku poskytuje široké pole působnosti vaší fantazii při jeho kombinování s dalším vybavením a doplňky. Z toho důvodu je tento stolek vhodný především pro ty z vás, kdo rádi přestavujete a nově aranžujete nábytek, aby váš domov nezačal vypadat fádně.  

Návrh trojitého stolku se skládá z kompletu, jež tvoří několik stavebnicových zásuvek. Ty je možné vždy znovu přeskupit podle vaší libosti. Některé z jeho částí je možné vysunout tak, aby částečně vyčnívaly do prostoru a mohly sloužit například jako poličky pro odložení časopisů nebo hrnečku s kávou.

Jednoduše, Leeův konferenční stolek je navržen tak, aby vyhověl těm nejvyšším nárokům.

Zdroj: RickLeeDesign.com

Amy Helfand nejprve pracovala s kolážemi, ale vše se změnilo, když byla požádána o vytvoření díla pro projekt veřejné zahrady Wave Hill.

Amy se rozhodla pro koberec, se kterým slavila velký úspěch, a od té doby se začala navrhováním koberců zabývat profesionálně. Její koberce jsou plné fantazie, představivosti a krásných abstraktních vzorů, které vypadají jako z jiného světa.

V současnosti spolupracuje s nevýdělečnou organizací Rugmark, která se snaží pomoci dětem, jež jsou nuceny za hrozivých podmínek pracovat v kobercovém průmyslu. Můžete mít tedy jistotu, že koberce od Amy Helfand podléhají přísným výrobním podmínkám a zároveň jejich koupí pomůžete dětem, které jsou donuceny v podobných továrnách pracovat.

Jestliže Vás koberce od Amy Helfand zaujaly, můžete si je pořídit od sto dolarů za čtverečný metr. Tyto jedinečné koberce vnesou do Vašeho domova svěží vítr a zároveň pomáhají dobré věci.

Zdroj: AmyHelfand.com