Před vanovou koupelí si koupající nalije ze džberu teplou vodu do malých misek, očistí se mýdlem a řádně se opláchne. Tím se ale voda ve vaně neznečistí a podle starého rituálu se může použít vícekrát – nejlépe celou rodinou.

Matteo Thun a Antonio Rodriguez si vzali právě z japonské kultury koupání inspiraci a vyvinuli pro italského výrobce sanitárního zařízení Rapsel koupací vanu, kterou pojmenovali „Ofurò“ a je určena nejen ke koupání, ale hlavně k relaxaci a uvolnění po náročném dni.

Je vyrobena ze sibiřského modřínového dřeva, které prošlo poměrně složitým procesem zpracování. V tomto procesu se provádí sušení a speciální způsob řezání, formování a následného skládání.

Její strohý, oválný tvar je utvořen zcela podle japonské předlohy a koncentruje se na to nejpodstatnější. „Ofurò“ tedy není jen funkční částí koupelny, ale zároveň i její ozdobou.

„Ofurò“ se vyrábí ve dvou provedeních – se soklem a rozměry 1000 x 1485 x 730 milimetrů, nebo bez soklu s rozměry 800 x 1440 x 590 milimetrů.

Zdroj: www.rapsel.it

Důležitým představitelem toho směru byl i milánský architekt a designér Gio Ponti, který se nebál používat keramiku jak v interiérech, tak i vně staveb.

Později se keramické dlaždice opět stáhly spíše do pozadí. Dnes jsme opět svědky stoupajícího zájmu – zvláště z řad renomovaných architektů a designérů.

Ať již ručně opracovávané nebo dekorované laserem – dlaždice nabízí nekonečnou originalitu.

Asi nejznámějším představitelem tohoto směru byl milánský architekt Gio Ponti, který začal preferovat keramiku jako jeden z prvních. Začátek můžeme dosledovat ve dvacátých letech minulého století se stylem Novecento. Ponti vyzdobil keramikou nespočet budov – od malých obytných domů, přes hotely až ke kancelářským budovám a mrakodrapům. Koncem čtyřicátých let například vytvořil pro svoji vilu „Ville al Mare“ řadu dlaždic „Multipref“, která dovolovala díky abstraktním geometrickým tvarům vytvoření ohromného množství kombinací.

V šedesátých letech navrhl pro vnější i vnitřní prostory hotelu „Parco dei Principi“ celkem třicet různých motivů podlahových dlaždic.

S keramikou ale neexperimentoval jen Ponti, ale i spousta jeho kolegů. V sedmdesátých letech začala přesto keramika ustupovat do pozadí. I když se ještě dále tvořily projekty se zvýrazněním keramiky, stáhla se ze všech prostor prakticky pouze do kuchyně a koupelny, kde se využívá jejich vlastností umožňujících snadnou údržbu.

V současnosti si ale keramika vydobývá své ztracené pozice zpět. Spousta architektů a designérů ji znovuobjevuje. Milánští architektonický pár Roberto a Ludovica Palomba například představil na veletrhu Cersaine v říjnu 2009 v Bologni velkoformátovou řadu dlaždic „Pueblo“, která připomíná svou porézní strukturou zdi budovy mexického architekta Luise Barragana.

Zdroj: www.designlines.de

Japonský designér Naoto Fukasawa vytvořil sérii svítidel „KOI“ pro švýcarského výrobce Belux, která je nejen velmi energeticky účinná, ale která se díky svému kulatému tvaru výborně hodí do každé kanceláře nebo podobných prostředí. V tomto případě se jedná o „Kreative Office Illumination“. Jako závěsné, stojací nebo zabudované svítidlo působí KOI přes svůj poměrně velký objem překvapivě lehce – také díky kovem pokryté ploše hlavice světla a pochromovanému tenkému stojanu – eventuálně závěsné trubici. Štíhlý kříž z lakovaného kovového odlitku tvoří stabilní základní podstavcovou desku.

KOI vrhá světlo, na rozdíl od běžných stojacích lamp, až na čtyři pracovní místa a to při velmi nízké spotřebě elektrické energie. Z 90 procent odráží KOI světlo od stropu, zbývajících 30 procent je směrováno neoslnivě pomocí čočkové technologie s pyramidovou strukturou na pracovní plochu. Kónická svítidlová hlavice z průsvitného kovového akrylátového skla k tomu odráží okolo dvě třetiny rozptylového světla jako dodatečné přímé světlo – zbývající světlo proniká hlavicí svítidla a využívá se na přímé, boční osvětlení místnosti.

KOI lze zakoupit i v provedení se stmívačem, kde je stojací lampa vybavena dotykovým stmívačem na stojanové trubici a závěsná lampa je ovládána tlačítkem. Aktuální stav setmění se nechá dokonce uložit.

Díky multisensoru, elektronice, která měří množství světla na pracovním místě a podle potřeby doplňuje denní světlo o světlo umělé, lze dodatečně uspořit až 70 procent energie.

Zdroj: www.architonic.com

Athos Bulcäo se narodil v roce 1918 v Rio de Janieru a jeho okolí si již záhy všimlo jeho nadání. Jako dvacetiletý spolupracoval například s malířem Candidem Torquato Portinarim na nástěnném obrazu kostela Svatého Františka z Assisi. Zde se seznámil i s Oscarem Niemeyerem. Ten mu později zadával významné zakázky. Zatímco Niemeyer stavby navrhoval, staral se Bulcäo o jejich barvy a grafickou výzdobu.

Čím je jeho styl typický? Jistě až neuvěřitelnou mnohotvárnost. Od strohého černobílého grafického designu až k velkým skulpturám. U každého zadání hledal Bulcäo své vlastní originální řešení. Zvláště jeho nástěnné reliéfy mají silně skulpturální charakter. Tato „třídimenzionálnost v dvojdimenzionálnosti“ není ale jedinou zvláštností jeho práce. Důležité bylo vyznění celého díla v kontextu prostoru. Někdy se i stávalo, že svými návrhy „prostorově opravoval“ Niemeyerovy nezdařené projekty.

K jeho nejznámějším dílům patří výzdoba Palacio de Itamaraty v Brazílii, Vysoká umělecká škola, Kongresová budova, kostely, množství ambasád v zahraničí, terminál letiště Juscelino Kubitschek.

Nepohrdnul ale ani drobnými stavbami – záchodový domek v městském parku nebo školka v neurologické nemocnici Sarah Lago Norte.

Bohužel, málo kdo asi tuší, že by Niemeyer bez Bulcäa asi nebyl tím velkým Niemeyerem.

Zdroj: www.fundathos.org.br

Sdružení Permafrost se spolupodílelo na značné řadě návrhářských projektů včetně navhování různých výrobků, nábytku, návrhů interiérů až po grafický design. Po celou dobu svého působení usiluje o udržení své typické jednoduchosti a praktických řešení, která zahrnují osobitost i hravý půvab.

Jedním z designérů studia Permafrost je John Deere, jenž navrhl několik menších koberců, které originálně zachycují život skandinávského venkova. V této geografické oblasti má totiž dlouhou tradici využívání těžké techniky, která byla později nahrazena farmářským chovem zvířat. To vše zanechávalo své typické otisky. A to doslova. 

Koberečky jsou vyráběny z vysoce kvalitní novozélandské vlny, do níž jsou začleněny zmiňované typické rysy skandinávské vesnice. Zelený povrch ztvárňuje pošlapaný trávník a šedo-hnědá varianta má pro změnu připomínat bahnité cesty.

Originální koberečky od Johna Deera se výborně hodí do každého moderního interiéru. Máte už svého favorita?

Zdroj: Permafrost.no

„Lb3“ funguje jako stavebnice, která se může sestavit přesně podle požadavků zákazníka.

První varianta se jmenuje „Modern“ a využití najde díky svým jasným tvarům v moderních domech a bytech.

Naproti tomu „Classic“ je se svými dvojitými konturami klasicky nadčasový, zatímco „Design“, charakteristický svými měkkými hranami, najde uplatnění u klientely orientované na design. Asi nejvýraznějším prvkem této série je koupací vana ze sanitárního akrylu, která je obkládaná pravou dřevěnou dýhou – dle požadavku zákazníka lze dodat i pohodlné schůdky a měkký gelový polštářek.

Zdroj: www.trendir.com

Tato luxusní průchozí skříň, která nabízí svým majitelům velké množství volného vnitřního prostoru, kde můžete svůj oděv pohodlně zkoušet a kombinovat, i úložných prostor, což umožňuje přehledně organizovat všechno oblečení, obuv a další doplňky, které jsou díky této skříni výborně dostupné.

Španělská firma Spazzi, která skříň navrhla a vyrobila, patří mezi přední evropské výrobce. Jako svůj cíl si stanovila poskytovat svým zákazníkům vysoce kvalitní produkty a profesionální přístup, čímž by ráda přispěla ke spokojenosti svých klientů. Své produkty distribuuje do různých zemí po celém světě.

Prosklená vestavěná skříňová komora od společnosti Spazzi je senzačním vybavením především do moderního prostorného interiéru. Designově vytříbená a především velice praktická komora je navíc z vnější strany vyvedena v hladké povrchové úpravě, která svědčí elegantnímu prostoru, a vnitřní prostor je jasně osvětlen, takže si můžete být jisti, že zde patří „světla reflektorů“ jedině vám.

Zdroj: Spazzi.com

Těchto myšlenek se chopili v roce 2007 španělští architekti okolo Andrese Jaque a vytvořili dům s názvem „Never Never Land“, který byl tento rok dokončen.

Pozemek se nachází na svažitém terénu. Samotný návrh budovy započal tým architektů katalogizací stromů a keřů na pozemku. Dům měl tedy být přizpůsoben okolí, ne naopak, jak jsme zvyklí.Více než 80 procent budovy je umístěno na pilířích.

Vnitřní místnosti pro společenství

Prioritou architektů ale nebyla jen ochrana přírody. Při návrhu bylo zpochybněno i samotné klasické členění místností. Dům byl navrhnut jako místo života pro komunitu. Klasické členění místností jako v klasickém domě v Never Never Landu nehledejte. Obyvatelé naopak mohou místnosti uzpůsobovat svým potřebám a využití pokojů flexibilně měnit. Například spát může každý, kde uzná za vhodné. Pro společenský život se využívá „společenská kuchyně“ a minidiskotéka. Pokud někdo potřebuje opravdu chvíli soukromí, nalezne zde i místnůstku, která slouží právě k tomuto účelu.

Při návrhu domu bylo počítáno s tím, že se bude vegetace nejen okolo, ale i pod domem postupně rozrůstat a dům bude nakonec jakoby vrostlý do okolního prostředí. Život nejen rostlin a stromů, ale i zvířat v okolí stavby by neměl být v žádném případě narušen.

Zdroj: www.design.fr

Ideální řešení pro setkávání s rodinou či přáteli představuje například komplex Molecules od značky Arconas.

Molecules je název pro variabilní a pohodlná sedátka doplněná o malý praktický stolek. Netradiční sedačky mají kruhovitý tvar, takže skutečně připomínají molekulu, a stolek je speciálně vytvarovaný tak, aby se sedátka dala přisunout k jakékoliv jeho straně.

Nepravidelný tvar stolku a kulatá sedátka Molecules zajišťují, že si každý bude mít kam sednout, bude mít dostatek prostoru a vždycky dosáhne na stolek pro nějaké to pití či občerstvení. Set Molecules od Arconas je k dispozici z javorového nebo ořechového dřeva, potahy mohou být z látky, kůže či vinylu.

Takže neváhejte a uspořádejte nějaké to setkání či párty!

Zdroj: Arconas.com

Serien Raumleuchten, německý výrobce osvětlení, představuje jako sestřičku úspěšné stojací lampy „Slice“  její další verzi v provedení osvětlovacího tělesa na stěnu, které dostalo název „Slice Wall“. Moderně ploché a s nejnovější generací kompaktních zářivkových světel vybavená svítidla spojují tato světla nízkou spotřebu energie s elegantním a přímočarým designem. Zatímco lampa Slice se stala ozdobou převážně pracoven a kanceláří, Slice Wall najdete na chodbách a terasách.

Návrh obou svítidel pochází od spoluzakladatele firmy Serien Raumleuchten Jeana-Marca da Casta.

Slice Wall vyzařuje světlo přes vnitřně vakuově pokovené prismové sklo absolutně neoslňující i při vysokém světelném výkonu. Tato reflektrorová a tlumící technika byla vyvinuta původně pro řadu svítidel „Slice“, teď se tedy uplatnila i u modelu Slice Wall..

Zákazníci si mohou zakoupit modely v matném nebo lesklém hliníkovém provedení..

K svítidlu lze dodat i externí spínač, který sepne, pokud je v místnosti přitomna osoba. Jako doplněk lze přikoupit i prismové strukturové sklo se změněnou hodnotou prostupnosti. Sami si tedy rozhodnete o intenzitě světla, podle toho, jaké světelné podmínky požadujete.

Zdroj: www.slice.com